Osmý den

Den poté si Hospodin přišel prohlédnout své stvoření. Potřeboval ještě něco dodělat.
-- V korytech řek ležely krásné šedé, zelené a kropenaté balvany. Ale pod zemí byly kameny stísněné a zahanbené. Bůh je pohladil a rázem se z nich staly diamanty a smaragdy a tisíce blýskavých drahokamů.
-- Hospodin se podíval na květiny. Jedna byla krásnější než druhá. Něco jim však chybí, pomyslel si a zlehýnka na ně foukl. Květy zahalila příjemná vůně.
-- Na ruku mu přilétl šedivý a smutný ptáček. Bůh mu něco zapískal. A slavík začal krásně zpívat.
-- Potom řekl něco nebi. To radostí zčervenalo a hle, byl tu západ slunce.
-- Ale co Hospodin zašeptal do ucha člověku, aby se stal člověkem? Toho dávného dne, na úsvitu dějin, mu pošeptal tři slova: "Mám tě rád."