Osmý den
Den poté si Hospodin přišel prohlédnout své stvoření. Potřeboval ještě něco dodělat.
-- V korytech řek ležely krásné šedé, zelené a kropenaté balvany. Ale pod zemí byly kameny stísněné a zahanbené. Bůh je pohladil a rázem se z nich staly diamanty a smaragdy a tisíce blýskavých drahokamů.
-- Hospodin se podíval na květiny. Jedna byla krásnější než druhá. Něco jim však chybí, pomyslel si a zlehýnka na ně foukl. Květy zahalila příjemná vůně.
-- Na ruku mu přilétl šedivý a smutný ptáček. Bůh mu něco zapískal. A slavík začal krásně zpívat.
-- Potom řekl něco nebi. To radostí zčervenalo a hle, byl tu západ slunce.
-- Ale co Hospodin zašeptal do ucha člověku, aby se stal člověkem? Toho dávného dne, na úsvitu dějin, mu pošeptal tři slova: "Mám tě rád."
Komentáře
Nee, to ne:) ..ale co dělal i 9. den? A 10.? Nebo 4897. den? A co zdokonalí dnes? A zítra? Tzv.: čím udělá dnešek "lepším"?
Odpradávna existují dvě teorie o vývoji světa. Jedna je teorií pokroku - svět je stále lepší a lepší, druhá je teorií úpadku (svět je stále horší a horší).
Nerozhodnost a jejich neutuchající soupeření mě vede k názoru, že svět je stále stejný a stejný.
A co dělá Bůh? Podle mě má plné ruce práce s tím, aby stačil napravovat to, co člověk neustále mrví a mrví.
Což dnes dá daleko větší fušku, když je lidí pár miliard, než když byli dva / sto / desítky tisíc.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.